Tak dnes (středa 5.2.2014) ve večerních hodinách při ponoru ve Slapských hlubinách se mi přihodila krizová situace Ponor Jsme s Martinem naplánovali jako bezdekompresní max s malinkou dekompresí do 5min. Plán byl jasný instalovat zrcadlo a jednu pokusnou rostlinu z jiné galaxie v hloubce asi 20m na předem domluveném místě.Ponor probíhal hladce bez komplikací v poměrně dobré viditelnosti okolo 2m, instalace atrakcí proběhla také v pořádku a asi 18min jsme měli hotovo. Proto jsme se domluvili že se ještě kouknem na sv.Jendu, a tak jsme doplavali k lince a začali klesat.V hloubce necelých 27m se najednou ozvala rána jako když praskne hadice která je pod tlakem nebo jako dělobuch a před maskou se začal valit vzduch. Byl jsem naprosto v klidu, přesně vím jak jsem si v duchu říkal aha asi ti bouchla hadice, zjisti kde je a zavři si láhev, tak jsem začal koukat kde to valí, koukám na záložku že to z ní frčí tak chci sáhnout na ventil a zavřít ho, cítím jak nejde udržet trim tak začnu vypouštět sucháč ale stále mě to táhne nahoru, cítím jak Martin mě chytá ale i já se ho taky snažím chytit ale ten tah je hrozný cítím jak se mi nafukují nohy a pak už jen letím nohama vzhůru a při tom zjištuji že se nemohu nadechnout že piju vodu.Připadá mi to jako věčnost než vyletím z vody jak korkový špunt, a v duchu si říkám že ještě nechci umřít a že tohle musím přežít, hlavně vydechovat mi letí hlavou ale v tom stresu to zas tak dobře nejde když není čeho se nadechnout.Konečně hladina chci se nadechnout ale nejde to pořád piju vodu,sucháč nafouklej k prasknutí, boty s ploutvema zutý, rukavice nafouknutý jak Mickey mouse a manžeta mě děsně škrtí krk. Ze všech sil zvednu hlavu a nedechnu se, ale v tomto stavu mě to tačí hlavu stále pod vodu. Hlavou mi blesne nafoukni křídlo, to mě dostává nad vodu a můžu konečně dýchat a rozdýchat tuto situaci.Z hlavy strhávám masku a a dýchám a snažím se uvědomit co se to vlastně stalo. Ventilem na obleku se snažím vypustit vzduch ale ventil je tvrdý jak šutr(asi zamrznul velkým průtokem vzduchu) snažím se sundat rukavici abych odpojil hadici od obleku,tu automaticky také někam odhazuji a opojuji hadici, potom odtáhnu krční manžetu a konečně vypouštím vzuch z obleku. Až ted si uvědomuji jak ta voda která má jen 5° je děsně studená Z automatiky stále valí vzduch a já nejsem schopen zavřít ventil, říkám si prdím na to hlavně že žiju Sundavám si jednu poutev z botky a snažím se nějak doplácat ke břehu,který je tak 50m. Moc to nejde ruka mi mrzne a bez ploutví to jde špatně ale nějak to jde. Po chvíly se vynořuje Martin a zjištuje jak jsem na tom.odpovídám že jsem snad OK budu se snažit doplácat ke břebu, než tam dorazím tak konečně dojde vzduch v lahvích a tak je zas klid. Konečně se dostávám k náplavce a plazím se ven z vody, sundavám věci ze sebe a zjištuji že mi chybí maska a ploutev, rukavici i s kompasem se Martinovi povedlo zachránit Řešíme co se vlastně stalo a já si dávám čistého kyslíku, naštěstí to vypadá že to bude bez následků protože když to ted sepisuji tak žádné skvrny nikde nenaskákaly:)
