0
0

Urban downhill trip do Recca

1 month ago
Kola-bmx-mtb
700
Urban downhill trip do Recca

Po schodoch, po schodoch…poznávam poschodia. Poznám po schodoch, po zvukoch, čo sme kto za ľudia...? Tak tuto otázku jsem si pokládal, po překročení schodu s číslovkou třeba tři sta. Zajímá Tě kolik bylo na trati schodů přesně? A jak vlastně dopadl výlet do malebného městečka Recco? Sluncem zalitý report máš tu.

Coppa Italia Urban Downhill je nová downtownová tour v Itálii. Po našem výletu na závod Mad of Lake u jezera Garda jsme se rozhodli využít i druhé pozvání pořadatelů a vyrazili tentokrát k Liguerském pobřeží. Sestava se do poslední chvíle měnila rychlostí srovnatelnou snad jen s Demovou pověstnou přelétavostí, takže fakt nepřehledná situace. Nakonec vyrážíme obytkou v maximálním počtu 6 kusů: Síma Jirková, Saša Demo Sidor, Přéma Mikolášek, Maroš Lučivjanský, naše teamová kuchařka Lucka Kakešová a já.

Odjezd ve čtvrtek večer a za krásných 15 hodin parkujeme přímo na promenádě v centru Recca. První den a večer se nese v duchu až nechutného hédonického požitkářství, kola zůstávají rozložená, pouze užíváme, požíváme a máčíme údy v moři. Abych nezapomněl, proběhl trackwalk. Hned na úpatí finiše potkáváme jednoho z pořadatelů a zároveň jezdců, který nás provede celou tratí. Slabší jedinci se v půlce kopce zastavují, my s Marošem a Símou míříme až na samotný start.

Co k trati říct? Něco už jsme viděli, ale aby půlku tratě měřící 1300 metrů tvořily schody, to za mě není úplně běžná záležitost. Úvod DH, nic náročnýho, spíše rychlý, úzký, vyprahlý a místy docela šlapavý. Skoků jen pár vysílacích, žádná lavice, dvoják, jen střídání povrchů. Na první pohled nic moc záživnýho. Inu, a pak přijedeš na tu druhou část. Baví Tě schody? Žereš schody? No tak tady to máš od předkrmu, přes polívku, hlavní chod až po dezert. Různá délka, různá výška, různá šířka, různá rozbitost. Prostě vysoce gurmánská záležitost. No a kdyby Tě to náhodou přestalo snad bavit, tak Ti to zpestříme, jak se na Slovensku poudá, točkama.

Točky, to je totiž samostatná kapitola. Točky dělíme na dva typy, typ A = 90 stupňů a typ B = 180 stupňů. Aby to zpestřili, dali tam dvě klopenky pravá A váže levá B. Materiál palety plus to, co se našlo na půdě praprababičky Manuely. Jako drželo to fest, vo tom žádná ale o pravidelném rádiusu se mluvit fakt nedalo. Jak se záhy ukázalo, tahle překážka byla nakonec rozdílová. U nás máme skoky, tady udělají dvě klopenky, kde získáš nebo ztratíš klidně 5 vteřin.

Cíl bys čekal na nějakém širším prostranství, kde bude exotické závodníky z ČR vítat nejedna ta bella donna. Tady byl ale umístěn kam? Tady byl umístěn překvapivě na schodech. Otázku PROČ jsem položil hlavnímu organizátorovi a dostalo se mi překvapivé odpovědi. Communa municipale di Recco nebyla úplně nadšena z počinu jménem urban downhill. Nepovolila ani přemostění, ani uzavření, ani moderaci provozu přes hlavní silnici. Právě proto se pořadatelům nepodařilo trať navézt do samotného centra či na promenádu, která by byla jistě více než slušným cílovým prostorem. Za mě obrovská škoda. Tím, že uličky byly úzké, v podstatě tvořily trať, diváci se k trati nemohli zkrátka dostat. Proč teda pořádat downtown tam, kde není místní radnice závodu nakloněna a chybí pak pořádná divácká kulisa?

Střih. Sobota. Co se mi na italských downtownech obecně líbí? Můžeš trénovat den předem, někde je v sobotu dokonce kvalifikace. V českých podmínkách na některých lokacích těžko proveditelné. Otázkou je, zda by po tom byla vůbec poptávka. Každopádně když urazíš přes 1000 kiláků na závod, je to prostě super. Tři shuttle busy úplně nestíhaly, loktovačka při každém příjezdu. Teprve na konci tréninku organizátory napadlo udělat koridor z oplotů, situace se poté výrazně uklidnila. Dali jsme tři jízdy, slabší jedinci (čti Saša) dvě. Já jsem spokojenej, protože jeden shuttle řídí opravdu zachovalá, sotva 50ti letá Tania a v kombinaci s výhledem střídavě na ní a moře se rozlévá po těle i duši takové příjemné, jak to říct, myslím, že to bylo blaho. Miluju Itálii.

Za zmínku z tréninku stojí ještě ukázkové fróňo cca 50 letýho ridera, který jsme měli doslova z první ruky. Dumáme s Márošem u kostela, kde schodiště tvořilo esíčko a první točka se dala CUTnout přes zídku, po slovensky múrika. Jede vláček tří zkušených masterů. První dropne na krásu, druhý na předek, nosemanuál 2 metry, stopka na protilehlém múrikovi a mizí přes něj dolů do dolu. Běžíme tam, týpek o 4 metry dole na silnici. Vstává, dobrý. Mároš to prej ale cutovat nebude.

Neděle. Race day. Riders meeting 8:30, registrujeme se pár minut předem, fasujeme cykloláhev, záhadný prášek, to bude asi do té lahve, blatník a startovní číslo. Vše ve fancy tašce jak z butiku. Miluju Itálii. Saša už nastartovanej v hroznym race módu se sune k shuttlu. My se jedeme teprve oblíct a stíháme 2 tréninkové jízdy. Jde se na to. V mojí kategorii masters přes 30 borců, celkem něco kolem 70 riderů včetně 3 žen. První kolo se jede sestupně podle čísel. Jedu defenzívu a řadím se někam k 60.fleku, plán na druhý kolo jasnej, pustit ty brzdy. Doráží Simča, 6 vteřin ztráta na první Beatrice, třetí Samantha ztrácí 3 vteřiny na Símu, holky jsou dost vyrovnaný a daj si to ve druhym kole. Pozor! Na trati naše želízko Saša. Čas hroznej, výraz ještě horší, 3x nasazoval řetěz. Dojíždí v závěsu Mároš a samo Přéma, který drží prapor výpravy celkově do TOP 20. Trať má v podání nejlepších 2:40. Jen Příma se dostává těsně pod 3 minuty.

Druhý kolo. Až nahoře se dozvídáme, že se pojede podle časů. Volání po jménech, decentní chaos, jedu asi osmej. Jízda subjektivně rychlejší, bez výraznějších chyb, jsem celkem spoko. Kouknu dole na časomíru, ta ukazuje zlepšení o 4 vteřiny, jenže ostatní se překvapivě zlepšili taky. Jako je to dlouhá trať, ale gap na 50 vteřin na prvního je přímo děsivej. Doráží Síma, čas v podstatě na vteřinu stejnej, jako v prvním kole, třetí se ještě zhoršila, takže Síma bere dvojku. Saša ve druhym kole. Sledujeme časomíru na tabuli, běží přes 3 minuty a zastavuje se kolem mýho času. Ano Saša opět nasazoval řetěz. Prej ale už lepší, jen dvakrát. Mároš zlepšení o 5 vteřin a vypadá celkem spokojeně. Na trati Přemet, kterýmu zkomolili jméno na Přemyls. Jediný zandavá 19. flek celkově, 10. v kategorii. Kroutí jenom hlavou, že to ale pořád dělá 18 vteřin na prvního Dennise Tondina. Asi to bude tím přehnaným sprchováním. Prostě Přemyls kámo.

Suma sumárum. Rozhodně dobrá zkušenost, jak se to dělá jinde. Na první ročník to nebylo špatný, ale i dle slov samotných organizátorů se příští ročník teprve uvidí, zda bude na stejném místě. Městeček, kde by se dal downtown udělat mají v oblasti hodně, od moře se tyčí slušný pohoří, kde 500 metrů převýšení není nic mimořádnýho. Pokud by drželi i napřesrok termín, asi bychom jeli na týden a zůstali i na noční sjezd v ulicích San Rema, který se jede tento víkend. Města jsou od sebe 150 km a na půl cesty je Finale Ligure.

Tento způsob vedení tripů nás baví. Saša si prej koupí pořádný kolo a těší se už teď, jak konečně prožene italskou elitu, dokonce mluvil o zimní přípravě a poprvé použil slovo kruháč a nemyslel to v konotaci dopravní. Czech Downtown Series už zná termíny na 2019. S termínovkou a lokacemi vyjdeme brzy, stejně tak s datem vyhlášení sezony 2018. Můžete se těšit i na jedno nové město. Brzy vše odtajníme, v mezidobí trénujte přátelé.

VÝSLEDKY

FOTOGALERIE

 

Zdroj:
Vítězslav Stránský
Superadmin
All my posts
Superadmin
All my posts
More in Kola-bmx-mtb